Začal jsem podnikat již „ před revolucí „

na zvláštní povolení národního výboru.

Jako městský fotograf v malém městečku

na severu Čech   –   Krásná Lípa.

Byl jsem druhý soukromý podnikatel v městečku.

Práce fotografa byla i mou velkou zálibou , avšak časem

jsem musel tuto činnost ukončit , jelikož jsem měl fotoateliér

v tzv. ekonomickém podnájmu , který vzhledem k velikosti

městečka přestal být ekonomický.

Proto jsem byl postaven před velké rozhodnutí.

Buď koupit celý ateliér za téměř milion korun , což tenkrát

byla velká částka ,  a nebo prostě skončit.

Vzhledem k tomu , že jsem neměl čím ručit bance a ani

solventní ručitele , tak rozhodnutí bylo jednoznačně jasné .

Po čase jsem si zhotovil živnostenský list na nákup a prodej a

otevřel jsem  první butik MARJA

s nepotravinářským zbožím ve městě.

ZAČÁTKY BYLY SLIBNÉ.

Měl jsem i koncesní listinu na ohňostrojné  práce.

Jezdil jsem i na burzy ( zejména do Teplic ) ,

kde jsem prodával pyrotechniku ,  která tenkrát

nebyla tak běžná a docela ne moc levná .

Avšak pak jsem narazil na podvodníky ,

kteří mi nejprve dvakrát vykradli byt

 a jednou totálně butik.

Způsobem jak v americkém krimidramatu.

Vybourali ve zdi díru , přes kterou se dostali do butiku

a odnesli vše co prolezlo tou dírou , zejména elektroniku.

Sousedi , kteří měli nad tou dírou ložnici ,

si prý mysleli , že je to kočka.

Záměrně špatně sepsaná pojistná smlouva pro mne

znamenala , že jsem dostal jen cca 25 000 kč ,

což bylo asi jen 10% škody.

Tuto částku jsem stejně musel zaplatit advokátovi ,

kterého jsem si musel najmout.

Podvodníci  mi po té předložili „fantastický návrh“

jak se dostat z vzniklých dluhů.

Kdyby dodrželi to , na čem jsme se tenkrát domluvili ,

tak jsem se z dluhů dostal.

Nyní vím , bohužel pozdě , že to ani neměli v úmyslu.

Prostě využili mou tehdejší beznaděj a mou důvěřivou povahu ,

navíc nasadili kalibr největší , krásnou ženu.

Vznikly další dluhy a když jsem se ozval ,

tak jsem dostal párkrát fyzickou nakládačku

a bylo mi vyhrožováno mou likvidací i mé rodiny.

Byl jsem dokonce přivázán k traverze , což byla tenkrát

moda , a málem  jsem skončil na dně

blízké Kyjovské přehrady.

Skončil jsem s činností v butiku , rozprodal zbylé zásoby

i inventář , zaplatil menší dluhy ,a abych neohrožoval svou rodinu ,

tak jsem se odstěhoval do Prahy , kde jsem dosud.